Brusička drahokamů: Kámen ke mně mluví
Glyptice neboli rytí do drahého kamene se věnuje už půl století. Ve svém oboru patří k legendám. Dnes je v důchodu a pracuje spíš pro radost, jistou ruku a přesné oko – i když podpořené brýlemi – má však pořád. Přímo u ní doma obdivujeme, jak se pod jejími prsty rodí glyptika na nejvyšší světové úrovni.
„Já bych tam nechala hlavu,“ převrací v ruce starý prsten s gemou, kterou desetiletí nošení obrousila dohladka. „Tady byl profil. Sem uděláme ucho, lokny a drdol. Krk je moc dlouhý, zkrátíme ho. Dáme na něj korále. A dolů přijde zřasená draperie,“ brouká zaujatě, zatímco črtá přímo na mušlovinu. Stačí jen několik tahů měkkou tužkou, a před očima vznikne půvabná dívčí hlava.
Pak sevře ocelové kolečko do upínací hlavy, kápne na jeho hranu trochu diamantového oleje a roztočí brusku. Hrana zanechá v měkké mušli rýhu.
Odbroušený materiál otírá chomáčkem vaty, aby se naznačený motiv neztrácel pod nánosem prachu. Nezapřené ruce se chvějí. Pak ale opře lokty o stůl, kámen o brusku – a prsten v dlani se ani nepohne. Rozhodně ne jinam, než chce ona.
Jistými tahy zpracovává motiv: napřed základní linie. Potom vymění kolečko za kulatější a opatrně odstraňuje další vrstvy materiálu. Po zlomcích milimetrů se vynořuje profil tváře, pramen vlasů, záhyb šátku…
Čím blíž dokončení, tím menší kolečko, jemnější doteky a pomalejší postup, aby nepatrným zachvěním ruky nezničila několikahodinovou práci.
Čtvrtá generace šperkařů
Krásou šperků žije celá její rodina. Tatínek byl zlatník. Dcera vystudovala rytí kovů a teď se na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, známé „šperkárně“, učí i její vnuk. Už čtvrtá generace.
Pod zkušenýma rukama odřená kamej znovu ožila. Foto: Monika Kuncová, Právo
„Jako holčička jsem si pořád malovala. Spoustu let jsem také chodila do lidušky. Pak jsem se přihlásila do Turnova na zlatničinu. A nakonec mě oslovilo broušení kamejí. Hrozně se mi líbila drobná plastika. Jakmile jsem v dílně našla nějaký kamínek, už jsem ho obrušovala: lístečky, květiny, obličeje…“ vzpomíná.
Měla štěstí. Pan učitel poznal velký talent a nechal jí volnou ruku. Tatínek vyrobil pro dceru ze šicího stroje brusku ovládanou pedálem. I když má dnes Eva Víšková doma také diamantovou kotoučovou pilku, horizontální brusku, sklářskou brusku a průmyslovou brusku kamenů, nejčastěji pracuje s tou půlstoletí starou, od tatínka.
Sama si k ní vyrábí různě tvarovaná kolečka z mnoha brusných materiálů: velká, malá, kulatá, špičatá… Brusná kolečka ze stříbrnice – stříbrné oceli – si sama soustruhuje. Používá ale i průmyslově vyráběná diamantová či karborundová kolečka, a dokonce i některé zubařské nástroje. Na kolečka pak nanáší diamantovou pastu, s jejíž pomocí se brousí.
Celý život u jednoho stolu
Mezi třetím a čtvrtým ročníkem na šperkárně dostala šikovná studentka Eva Mrákotová zakázku od družstva umělecké výroby Granát z Turnova. „Chtěli, abych pro ně udělala do křišťálu zvěrokruh. Vyráběla jsem ho doma o prázdninách, na té brusce od táty,“ podotýká.
Zvěrokruh, rytina v křišťálu. Ve skutečnosti měří motiv sotva pět centimetrů. Foto: Petr Horník, Právo
Zvěrokruh se moc líbil, tak následovaly další zakázky. A nakonec nabídka práce. Jako domácí zaměstnanec Granátu strávila celý život. Nikdy nedocházela do práce, neznala družný život v kanceláři, jen samotu. „Kdyby mě to k mé práci netáhlo, tak bych ji nemohla dělat,“ krčí rameny.
Na čtyřech metrech čtverečních, u starého pracovního stolu s výhledem na zahradu vznikaly luxusní šperky, kouzelné miniatury z drahokamů, drobné plastiky i závratné koruny králů. Dokázala zpracovat všechno, co se jí dostalo pod ruku: hovězí morkové kosti, pecky, perleť, mušlovinu, křišťál, acháty, záhnědy, granáty, karneoly, rubíny, safíry, vltavíny (vděčný materiál!) i syntetický kámen.
Rukama jí prošly cennosti za statisíce korun. Cenu materiálu si ale nepřipouští. Drahé kameny a zlato jsou pro ni prostě surovina. A když něco zkazí, což se může stát, tak to buď opraví, nebo zahodí. Nejvíc hrdá je na dvě císařské koruny, jejichž výrobu si zadali soukromí sběratelé.
V roce 2019 spolupracovala se šperkařem Jiřím Urbanem na výrobě kopie koruny, kterou nechal pro relikviář Karla Velikého v Cáchách zhotovit český král Karel IV. Zdobí ji dvaaosmdesát drahých kamenů, mezi nimi desítky antických gem. Eva Víšková použila při výrobě jejich kopií autentické přírodní kameny.
„Acháty jsem musela vybírat v surovém stavu, aby měly správné barvy a vrstvy,“ podotýká.
Kopie koruny císaře Napoleona. Foto: archiv Muzea Českého ráje v Turnově
Podobně postupovala i loni při výrobě gem pro kopii císařské koruny, kterou nechal Napoleon Bonaparte zhotovit ke své korunovaci v roce 1804. Zatímco originál je vystavený v Louvru, kopie byla letos v únoru ke zhlédnutí v klenotnici turnovského muzea.
Původní antické gemy – na čtyři desítky kamejí – jsou řezané v onyxech, sardonyxech a chalcedonech. Eva Víšková vytvořila jejich kopie, které jsou tvarem i barvou k nerozeznání od originálů, převážně z vrstevnatých brazilských achátů.
Duše v kameni
Rytectví je dnes už vymírající obor, brusky nahradily automatické lasery. O to víc Evu Víškovou těšilo těch několik let, kdy na turnovské střední škole působila i jako učitelka.
„Učila jsem broušení drahých kamenů. Nešlo o hlavní obor, spíš o doplněk klasického broušení, připomenutí, co je vůbec možné. Ale i tak to bylo zadostiučinění, vrátit se na školu, kde jsem studovala já sama,“ přiznává.
Dnes lze rytinu naprogramovat do nejmenších detailů a lasery ji bezchybně vyřežou. Poprvé. Po desáté. Po tisící… Pokaždé stejně dokonale. Ale bez duše. „Já s tím kamenem mluvím. Nebo spíš mluví on ke mně. Je to dialog: kam mě pustí materiál a kam se chci dostat já. Každý materiál si říká o jiný motiv. Kouknu na něj a něco mě napadne. Prostě se s tím kamenem dohodnu,“ vysvětluje Eva Víšková.
Drobné nepřesnosti dodávají motivu život. „V mých pracích zůstane něco ze mě. Každý ručně vyráběný kus je originál. I když se dělá podle stejné předlohy, pokaždé má v sobě z autora něco trochu jiného,“ podotýká výtvarnice.
Detail svícnu z morkové hovězí kosti. Foto: Petr Horník, Právo
Jenže moderní uspěchaná doba kamejím nepřeje. Rytců do kamene je v České republice jen pár. Je to paradox, umělci pracující se zlatem a drahými kameny si svou náročnou prací vydělají jen tak tak.
Slovníček pojmů Glyptika (z řeckého glyfein: rýt, dlabat) je obor uměleckého rytí či řezání z tvrdých kamenů, minerálů, organických materiálů (jako korál či mušlovina), kovu nebo skla. Gema (z latinského gemma: očko, poupě) je obecné označení pro drobnou rytinu či plastiku ve tvrdém materiálu. Kamej (z italského cameo: miniatura) je gema, která má reliéf vypuklý, tedy pozitivně řezaný. Intaglie (latinsky intaglio: zářez, vrub) je gema s motivem vybroušeným do hloubky, tedy v negativu, aby se dala otiskovat. Zasazuje se zejména do pečetidel a pečetních prstenů.
S kreativní ředitelkou značky Bulgari o její profesi v době covidové – Selectedmag
Lucia Silvestri přišla do značky Bulgari na začátku osmdesátých let, a to na popud svého otce, který pro značku pracoval. Původně šlo o časově omezený plán. „Bylo mi osmnáct a začala jsem studovat biologii. Měla jsem nahradit kolegyni, která odešla na mateřskou,“ vypráví Lucia.
V té době Bulgari vedli tří vnuci Sotiria Voulgarise, mezi nimi i současný šéf značky Paolo Bulgari. A právě když Lucia poprvé spatřila jeho pracovní stůl s vyskládanými drahými kameny, nedokázala již odtrhnout oči. Poprvé mohla zblízka pozorovat turmalíny, ametysty, smaragdy a olivíny, jejich tvary a barevné odlesky…
Jak se říká, kostky byly vrženy. Lucia opustila univerzitu a rozhodla se pro značku Bulgari pracovat na stálo. „Byla jsem tenkrát ve správný čas na správném místě,“ vzpomíná. „Bratři Bulgariové zrovna sháněli někoho mladého, kdo bude mít pro svou práci vášeň. A jak se ukázalo, práce s kameny a jejich barevnými kombinacemi pro mě byla úplně přirozená.“
Léčivé náramky pro muže – význam drahých kamenů
To je první otázka, kterou jsme si položili, když jsme se do tohoto tématu ponořili … a abychom byli upřímní, neexistuje žádný vědecký výzkum, který by říkal, že fungují. Ale stejně jako všechny věci, které přesahují rámec černé a bílé, jejich síla spočívá v tom, zda věříte, že fungují nebo ne.
Není bláznivé si myslet, že kameny a krystaly mají energii, a proto jsou schopny pomoct s vyrovnáním životní síly. Vezměte si například náramkové hodinky. Pokud máte na sobě hodinky quartz, které jsou na baterii, pravděpodobně ke sledování času využívají síly krystalu.
Křemenné krystaly produkují elektřinu, když jsou vystaveny stresu. V případě vašich hodinek baterie posílá elektřinu do křemene elektronickým obvodem, který způsobuje vibrace s přesnou frekvencí (32 768 krát za sekundu). Obvod počítá vibrace a vytváří elektrické pulzy, jeden za sekundu. Impulzy pohánějí malý motorek, který roztáčí ručičky hodinek - a nabízejí přesné měření času (dokud se baterie nevybije).
Proto není nemožné si představit, že nošení náramků s drahými kameny a krystaly má stejný účinek. Energie, kterou vydáváte každý den, může působit na kameny a způsobit, že uvolní svoji energii. Jedná se o dialog mezi vaším tělem a náramkem. Ten, který by mohl váš příběh navždy změnit.
